Jak jsem pustil zemřelého křečka do bílého prostoru
Asi pětadvacet let se mi vracel jeden zvláštní sen. Sen o mém křečkovi. Vždy jen na okamžik, jako připomenutí něčeho, co jsem nikdy úplně nepochopil. Až do dnešního rána...
Asi pětadvacet let se mi vracel jeden zvláštní sen. Sen o mém křečkovi. Vždy jen na okamžik, jako připomenutí něčeho, co jsem nikdy úplně nepochopil. Až do dnešního rána...
Dva roky jsem se pořád dokola jen pokoušel uvolňovat tělo. Přestože jsem měl zakoupený online kurz Astrální Cestování, vůbec jsem se jím neřídil a všechna cvičení jsem přeskakoval a soustředil se jen na uvolňování. Říkal jsem si, že právě to je přeci to hlavní a nejdůležitější, a ostatním jsem nechtěl ztrácet čas“. Netušil jsem ale, že právě tato chyba mě připravovala o zážitek, který mi doslova otevřel dveře k telekinezi.
Jaký je rozdíl mezi myslí a vědomím člověka? Odkud vlastně přicházejí myšlenky? Jsou dílem mysli, nebo pramení z vědomí?
Když při astrálním cestování opustíte fyzické tělo, zůstává vaše tělo normálně dýchat a bít mu srdce, nebo může pro někoho vypadat jako mrtvé? Stává se to? Může to vést k omylům, že si někdo myslí, že jste v kómatu nebo dokonce mrtvý?
Nejsou zde žádné nutkavé potřeby jako únava a žízeň… Jen plníte své tužby! Chcete být na soukromém ostrově? Jen stačí pomyslet! Chcete létat? Nebo se reálně setkávat s ostatními Snivci?
Možná vás už napadlo, jaké by to bylo cítit své astrální tělo nejen při meditaci nebo těsně před spánkem, ale celý den. A jak toho vlastně dosáhnout?
Sny, ve kterých po nás něco jde, patří mezi ty nejživější a často i nejintenzivnější. Možná jste je zažili. Běžíte, schováváte se, nebo naopak máte pocit, že se proti vám spiknul celý svět. Přesně takové má i Tom a chce zjistit, co se za nimi skrývá...
Změněné stavy vědomí jsou okamžiky, kdy se naše vnímání sebe a okolního světa posouvá za hranice každodenní reality. V těchto stavech zažíváme nové vhledy, kreativní nápady nebo silné emocionální prožitky. Jak můžeme vstoupit do těchto stavů?
Pred pár rokmi som žila s hlbokým strachom zo smrti. Bála som sa neznáma, myšlienky na to, čo sa stane po poslednom výdychu. Obávala som sa, že všetko, čo som kedy prežila, všetky moje spomienky a pocity jedného dňa jednoducho prestanú existovať. Nebola to len myšlienka, ale trvalý nepokoj hlboko vo mne. Tento strach ma priviedol k neustálemu hľadaniu odpovedí, ale nič mi neposkytlo skutočný vnútorný pokoj. Až kým som sa nedostala do Astrálnej Akadémie.
Realita není pevná. Je tvárná. A když se napojíme na Sílu, začne se přizpůsobovat našim záměrům. Nejprve jako drobné náhody, pak jako opakující se jevyl...až se nakonec nemožné stane novým standardem. Nedávno jsem si toho všiml přímo ve svém životě.