Krásný den, potřebuji radu ohledně AC. Párkrát už jsem Vám psal a moc mi to pomohlo.
Celá záležitost se tedy má asi tak: někdy uprostřed noci (a nedávno ráno pět minut po probuzení), se moje astrální tělo začne volne pohybovat, a několikrát se už stalo to, že jsem se z fyzického těla dostal ven. Úplně. Jenže, nejsem si jistý, jestli to neni jen sen nebo lucidni snění. Kdyz se snažím zaměřit na myšlenku, kterou chci fyzicky zhmotnit, nic se nestane. Ne že se stane něco, co nechci - nestane se vůbec nic. Alespoň myslím, je těžké si udržet všechny detaily. Většinou se (myslím) musí něco stát, než se vrátím do těla - třeba když kolem moji postele někdo projde do koupelny nebo když se otevrou/zavřou dveře. Takže to vypadá, že už teď dokážu astrálne vycestovat na dlouhou dobu (na začátečníka), jen kdyby mě furt něco nerozptylovalo. Je to vždycky takové ani ne zamlzene, spíš jakoby.. trochu nereálné. Ale přitom cítím naprostou kontrolu úplně nad vším co se děje. Aspoň v to doufám, většinou.
A když se moje astrální tělo uvolní a já třeba spadnu z postele na zem, tak zaprvé je to jakoby trochu zpomalene a zhustene a já ani nevím, jestli jsem se nesnažil "vykroutit" své astrální telo ven tak moc, že jsem spadl na zem fyzicky. A taky se mi občas stane, že když už se moje astrální tělo rozhybava a klati sebou po místnosti ve vzduchu, že se ani ven z těla nedostanu. Asi proto, že se moc snažím. Nevím, na co mám v tu chvíli, kdy už jsem skoro venku z těla, myslet. Jestli se mám soustředit na větší uvolnění a relaxaci nebo na to, že vypadávam z těla nebo třeba na to, že mám pravidelně zhluboka dýchat.. Je to k vzteku :). A občas je možná i to klaceni a pohyb sen, ale ne vždycky.
Asi předevčírem jsem se blížil k výstupu a soustředil jsem se na to, že jsem s každým dalším nádechem a okamžikem lehčí a že se vznáším ke stropu. Ze začátku to fungovalo a pak zase nic.
Naposled se mi to stalo dnes v noci. Pamatuji si, že se moje astrální tělo strašně moc vznášelo ve vzduchu a hybalo (minimálně nohy) a potom si pamatuji jak jsem přešel pár kroků z ložnice do kuchyně a chtěl jsem se proletět a ve vteřine už jsem opravdu létal po domě, ale jen na chvilku, kousek. Mám pocit, že si z toho pamatuji i víc, ale když na to teď myslím, tak si prostě nemůžu vzpomenout. Asi je to pro Vas matoucí, ale je to tak. Honza