Vnímají děti bytosti?

Vnímají děti bytosti?

Vidění astrálního světa, neboli prohlédnutí “pevné hmoty” do astrálního světa, či snad jasnovidnost je přirozená schopnost každého člověka. Všichni se rodíme s touto schopností, ale postupem času se jí většina z nás až dobrovolně vzdává. (Pakliže chcete opět začít vnímat astrální svět, tato schopnost se vám může přirozeně probudit s astrálním cestováním, nebo při trénovaní vidění aury.)

Čím to je?

Mnoho z vás si jistě pamatuje, že jste jako dítě prožívali neobvyklé věci. Chodili za vámi bytosti, andělé, zemřelí příbuzní, měli jste imaginární kamarády a cítili jste se s nimi skvěle. Podělili jste se o tuto zprávu se svými rodiči podobně jako: “Vidíte toho hodného dědečka? Stojí přímo u vás.”  ale rodiče nutně nemuseli sdílet vaše nadšení a vaše chování je přinejmenším vyvedlo z míry.

Již jako děti jsme tak uvěřili, že svět je omezený pouze na hmotu a astrální svět neexistuje, nebo v horším případě že je velmi děsivý. 

Najednou se z onoho hodného dědečka stává bubák, a tak je lepší ho vůbec nevidět. Vždyť naši rodiče jsou pro nás vzorem, kteří nám ukazují, jak máme tento svět správně vnímat. 

A i když žijeme v otevřené rodině, kde nás podporují a věří v to, co vidíme, tak postupem času, s přibývajícími léty věříme stále více ve hmotu, ve které se pohybujeme. Jak krásně zmínila astrální cestovatelka: “Rodiče mi sice věří, ale kamarádi se mi vysmáli, paní učitelka si zavolala rodiče do školy a ptá se, co se se mnou děje.” 

Hmota

Hmotný svět je vytvořený tak, abychom v něj zcela uvěřili a mohli si jej naplno užít. Užít si všechny jeho detaily i jeho krásnou omezenost. Odřízli jsme se od neomezeného světa, abychom mohli vnímat jednotlivé podněty. Když jsme neomezení, víme, jak chutnají všechny chutě světa - máme v sobě vše a tedy nic zároveň. Zábava je v nadšení z vanilkové chuti, čokoládové, jahodové, durianové...

Ve chvíli, kdy nás již hmota přestane opět bavit, začneme se vracet k astrálnímu světu a i jako dospělí se během chvilky můžeme opět naučit vidět, vnímat i krátkodobě být v astrálních sférách. (Tedy i komunikovat s těmi, co do astrálních sfér odešli navždy, se zemřelými).

Děti vidí astrální bytosti / zemřelé

kde děti vidí bytosti a promlouvají s nimi. Naši dceru navštěvoval zemřelý děda, kterého ona vůbec nepoznala (zemřel ještě před jejím narozením), a přesto ho dokázala skvěle popsat a vyprávěla detailně části jeho života. Věděla o něm více, než my samotní a museli jsme se jít zeptat babičky na všechny podrobnosti jejich života.

Děti vidí astrální těla / sílu

Několikrát mě dcera zatáhla do koupelny, kde je úplná tma, a kochala se mou astrální září. Nadšeně vykřikovala: “Mami, ty svítíš. Ty jsi nádherná víla. 

Duch v domě

Několikrát do týdne nám přijde mail, kde řešíme, že dítě vidí v bytě nějakou bytost, a ani dospělí se tam necítí zcela dobře. Jakmile zde působíme, tak popíšeme rodině, co jsme viděli, jaká bytost tam byla a vždy se shodneme s popisem, který rodiče získali od dítěte a my jsme jej k dispozici neměli. 

Pakliže máte doma nevítaného hosta, stačí ho nejdříve požádat o odchod. Pokud to nepomůže, stačí velmi silně procítit “Ne. Zde nemáš co dělat. Toto je jen náš prostor.” Vizualizujte si, jak kolem vašeho bytu stavíte imaginární neproniknutelnou zeď a celý prostor je naplňen bílou láskyplnou mlhovinou. Možná vám to přijde jen jako vaše fantazie, ale věřte, že tento akt vyžene veškeré nechtěné bytosti z vašeho okolí.  

 

Přicházíme na tento svět z astrálního prostředí a postupně přijímáme hmotný svět. Necháváme se jím pohltit, abychom se jej postupem času opět vzdávali a následně se vrátili do astrálního světa. 

Pakliže chcete přirozeně vidět astrální svět, začněte trénovat vidění aury. Tuto schopnost se naučíte i během jednoho večera a je to  základ pro každého astrálního cestovatele. 

Děti jsou naší připomínkou, že existuje i něco jiného než hmota. Právě díky nim se opět setkáváme s nehmotným světem, bytostmi, nadpřirozenými událostmi a máme možnost si vzpomenout, že existuje i něco víc.

A víte co? Bytosti nejsou vůbec děsivé. Přijměte, že jsou to lidé stejně jako vy, jenom již nemají hmotná těla. Jejich charisma jim zůstává, vzpomínky, zážitky… pořád jsou to oni. Tak proč se jich bát? Buďme zcela přirození  :-)