Jaký je rozdíl mezi mezi myslí a vědomím člověka? Odkud pocházejí myšlenky? Jsou produktem mysli, nebo vědomí? Iveta
Velmi zajímavá otázka, čeho jsou „produktem“ myšlenky? Mysl člověka je taková ta vnitřní samomluva, kterou v sobě máme. Přemýšlíme, polemizujeme, debatujeme.
Tyto myšlenky se nacházejí všude v nás - co si o sobě myslíme, co si myslíme že by bylo dobré udělat, názory na život…
Tyto myšlenky se nacházejí všude okolo nás - někdy sedíme se zavřenýma očima na lavičce, okolo nás projde člověk a my cítíme jak na nás působí jeho pozitivní radost z bytí. Stejně tak, i když jsme sami doma, putují okolo nás myšlenky z celého světa.
Ať pocházejí myšlenky z nás, nebo okolo nás, jedno mají společní, mají schopnost nás napadat.
“Teď mě něco “napadlo”, rádi říkáme, tedy intuitivně cítíme, že nyní máme možnost přijmout tento sled informací, nebo je nechat opět odejít.
Jak je zde vidět v čistém praktickém životě, myšlenky jsou akcí směrem k nám, my můžeme i nemusíme reagovat. Co vytváří tedy myšlenky, tuto akci? Za nás astrální cestovatele v tom máme společně za jedno. Veškeré informace se nacházejí v astrální prostoru, který prožíváme až jako hutnou plazmu, modelínu, či vodu. Jako lide se ocitáme v této Síle, jež obsahuje myšlenky nás všech a je pouze na nás, co s tím uděláme.
Ne nadarmo se převratné vynálezy ukazují na sobě nezávisle ve stejný čas, například:
- V roce 1876 podal Alexander Graham Bell patentovou přihlášku na telefon. Jen o pár hodin později dorazil s velmi podobným vynálezem, který měl dokonce i lepší systém, Elisha Gray.
- V roce 1858 Charles Darwin i Alfred Russel Wallace nezávisle na sobě představili svou práci Londýnské linnéovské společnosti. Oba muži, aniž by tušili o práci toho druhého.
- V roce 1774 objevil Joseph Priestley kyslík. Ale nezávisle na něm ho objevil i švédský chemik Carl Wilhelm Scheele, který o svém objevu psal už o pár let dříve, i když jeho práce byla publikována až po Priestleyho. A ve stejné době ho studoval i Antoine Lavoisier, který mu dal jméno a správně popsal jeho roli při spalování.
Spolu se jako bytosti ocitáme ve společném poli, síle, prostoru, je jedno jak to nazveme. V tomto prostoru můžeme myšlenky přijímat, ale také utvářet zcela nové.
Vybavíte si tu situaci, když se s někým procházíte venku, máte chuť něco velmi specifického říci a najednou “to” řekne někdo jiný? Kdo myšlenku vytvořil a kdo přijal? Snad ani tolik na tom nezáleží, důležité je zde pro nás právě uvědomění tohoto společného prostoru myšlenek.
Jak je možné si ale z těchto myšlenek vybrat ty správné pro náš život?
Kvalita přijatých či stvořených myšlenek závisí na kvalitě nás samých. Naší duše, charismatu, znalosti a schopnosti pozorování naší mysli. To tedy značí, že pokud si vytříbíme svou vůli, pak můžeme zcela určovat svůj směr životem a to tím vysněným. Nebo naopak, jít s proudem automatického přijímání každé napadající myšlenky. Proto je tolik výhodné zcela ovládnou svou mysl.
Jaký je tedy skutečný rozdíl mezi myslí a vědomím?
Vědomí člověka je o prožitku samotné existence. Není závislé na tom, kdo jste, čím se popisujete, ale … že jste. Nezávisle na jakýchkoliv stavech, byť mimohmotných, stále budete existovat a to je čistý prožitek Vědomí. To ticho mezi myšlenkami, klid mezi nádechem a výdechem. Prožitek, že existuje všechno a nic zároveň… že existujete, ve všem. A právě proto dáváme u nás v Astrální Akademii tolik velký důraz, abychom vždy nejen vybírali ty vhodné myšlenky pro náš vybraný způsob života, ale také byli i vědomí. Neboť, když usneme a upadneme do bezvědomí, kde pak existujete?...
Sidris
